3000 km za mnou

Sep 19, 2017

6 min read

3000 3⃣0⃣0⃣0⃣ km za mnou. Je načase zase trochu zase zapolemizovat. Pokud teploty spadnou pod bod mrazu, asi budu mít problém. Je fakt, že jsem spal v 1000 m.n.m. v hamace, ale ranní probuzení zimou bylo fakt nepříjemné. Uvidíme po cestě zpět v Bilbao. To je takový můj záchytný bod.

🇫🇷St. Jean Pied du Port - 🇪🇸Hontanas 317 km na svatojubské cestě, teď už trochu více...ale o tom, až zase třeba jindy

Pyrenejská Etapa co měla vše Ze Saint Jean Pied du Port je stoupání pyrenejskýmy kopci asi 25 km, kdy stoupáte asi z 200 do 1400m.n.m. Pro mě bylo strašné překvapení kolik startovalo lidí. Zatím snad nejvíce co jsem potkal. Bylo dost zataženo a vypadalo to na déšť ☔. Ale když se chvílemi, alespoň trochu mraky rozestoupily byla to úžasná podívaná. Posledních asi 200 výškových stoupání už se nedalo ani jet, takže sesednout a do teplejch. Bylo to způsobeno dešti a blátivou cestou kombinaci s kameny a krutým stoupání. Úplně na hoře se ještě spustil déšť, takže kopečky se zase schovali a já viděl zase prd. Když jsem stoupal potkával a jsem dva týpky, kteří byli opravdu v kondici, buď do kopce předběhli oni mě, nebo z kopce já je. Před příjezdem do Roncesvalles se, ale nachvíli mraky rozestoupily a byly to úžasné pohledy. Pyreneje jsou opravdu krásné a tahle etapa měla úplně vše. Nejvíce lidí, nejkrásnější výhledy, nejdrsnější výjezd i sjezd bažinami po deštích. Prostě jsem si ty dva km převýšení do plusu užíval. Potřeboval jsem dorazit až do skoro 80km vzdálené Pamplona, protože jsem tam uhnal další warmshowers member. Po Roncesvalles už to nebylo ono, takže sem tam jsem si pomohl silnicí. Po cestě jsem v lese dokonce našel hřiby, mě,z jsem zase musel tlačit Šemíka, ale nenašel jsem pro ně uplatnění, takže v Pamploně skončili v koši. Pamplona mě přivítala krásným street Arts, který jsem zatím po cestě nenašel. Moji hostitelé Jose & Blanca byli skvělí. A jako cyklisti měli i pochopení, že jsem přijel jako 🐷 prase od blata z Pyrenejí. Krásně jsme pokecali a Jose má kousek od bytu cyklo obchod, takže jsem si umyl kolo a jeho kolega mě trochu poštelovat přehazovačku, která pořád zlobí. Sice stále nejde přehodit na nejmenší kolečko ve předu, ale já říkám. To je dobré pro nohy. Byl jsem jejich první host z komunity warmshowers, na což mám docela štěstí, tak uvidíme jestli budu viset na zdi slávy u něj v obchodě. Poradil jsem mu, že by mohl něco takového vyzkoušet. V Americe jsou tyto zdi populární třeba v prádelnách kam chodí Hollywoodské hvězdy. Viděl jsem to v nějakém seriálu... Tak to přece musí být pravda.

Unaven po horách 🗻 Ráno, nebo spíše odpoledne jsem vyrážel pořádně rozbitý z Pyrenejí a dal jsem opravdu malou porci km. Za jednou vesničkou jsem potkal psychiatra z Barcelony s, kterým jsem jel až do Estrella kde jsem přenocoval v Alberque. Příjemně jsem pokecal s jedním amíkem a šel chrnět abych byl svěží na další den. Tady jsem se poprvé napojil na trasu, kterou jsme jeli před čtyřmi roky s přítelkyní a bylo příjemné si zavzpomínat na místa, které jsme již projeli. No prostě nostalgie jako prase. Ale musim přiznat, že se to tady změnilo za ty čtyři roky a nebo už paměť tak dobře neslouží? Je vidět, že poutníci přinášejí do regionu peníze. Další den jsem naposledy náhodou viděl mého psychiatra z Barcelony v jedné ze zapadlích, vesniček tam na severu, kde jsem si trochu ofrknul po útěku před deštěm. Chytil se nějakých starších Italů, kteří sebou nevezli skoro nic, takže to byly docela závodníci. Jo kdepak je mu konec... Na jednom z kopečku za Logroňo, kde jsem si přiznal, svou závislost na bílé čokoládě jsem potkal týpka z Marseille a sesedl jsem z kola a šel s ním asi hoďku až do Najera. Vyrážel z Francie z Pau z 200e v kapse a táhl sebou ten silenej kulatej stan z dekatlónu, co je postavený za 2 vteřiny. Jen ten stan mě zaujal, takže a jsem musel pokecat. V Najera se k nám přidali dva Švýcaři na kolech, které už potkal po cestě. Tak jsme pokecali a šli hledat ubytování. Francouz zůstal v Alberque, který byl donativo, takže zadara. Já se Švýcary jsme si připlatili a měli jsme pro sebe celou halu na Pelotu. Šílený baskický sport! Který hráli ještě bez té divné rakety a odpalovali míček jenom rukou, na které měli jenom nějaké obvazy, no bláznivé... A tady jsem přesně usnul. Ještě jsem napsal něco ve smyslu gvnykk..kll.

Sylvain a Verena 🇨🇭 nejsou tak rychlí jako já, ale mají do května čas. Jsem zvědav jestli vyberou jižní Ameriku , nebo Afriku. Každopádně noc bez šíleného chrápání, viděl jsem ten šílený sport a ještě jsem pokecal o blbostech jako vždy. Jo a jsem pozván k nim do Švýcar, tak jsem zvědav. Každopádně zase příjemné setkání, šli jsme spát až po půl noci, takže jsem tomu další den moc nedal.

Velké prádlo Jako každý den jsem utekl před deštěm, který mě jen lehounce zkropil. Úplně se divím jak mě to vychází s tím že jsem ještě nezmokl jak slepice. To fakt nechápu, ale ono to přijde pravděpodobnost se zvyšuje každým dnem co jsem na cestě. To je prostě jednoduchá matika. Přemýšlel jsem jestli vybrat Alberque, nebo ne. Potřeboval jsem opravdu nutné vyprat. Já už to totiž asi nepoznám, jestli smrdím 😂. Nebo, že bych byl bez pachů... Těžko říct. Dorazil jsem do Villafranca a zjistil že nápisy na předchozí u ubytovně nelhali, že se nejednalo jen o reklamní trik a opravdu je Alberque municipal byl zavřený. Trochu mě to vyvedlo z rovnováhy, ale aspoň jsem nabral vodu a zocelil se na stoupání co mě čekalo. Z 850m.n.m. nastoupat do 1050 m.n.m. . Měl jsem ještě možnost dojet do cca 12km vzdáleného San Juan de Ortega, ale bylo už dost hodin, já měl hlad a byl vyveden z rovnováhy. Když vtom těsně před vrcholem parádní přístřešek. Chvilku jsem si sedl a očihnul co a jak. Přišel akorát týpek se psem vynést odpaďák a pak se tam chvíli vochomytal ještě někdo, ale já věděl že je to to pravé místo. Ještě když tam u mě stále poletoval takový malý ptáček a zobal drobky. Bylo jasno, že tady prostě zůstanu. Jinak ptáček se jmenoval víla Franca a kdyby jste ho chtěli vidět a slyšet, tak sídlí v tomto přístřešku. Roztáhl jsem hamaku a připravil se na chladnou noc. Trochu přístřešku byly dost blízko sebe, takže se mě nespalo úplně dobře. V noci jsem se probral a trochu upravil zavěšení. Nejprve mě vyděsilo kolik vidím bílých teček, říkám si vždyť jsem včera nic nepil. Teprve pak mi to došlo, byly to hvězdy, až na tu zimu to byla paráda. Ráno mě probrala zima na nohy a první poutníci škrábající se na Valbuena 1168m.n.m. Takže jsem pomalu začal balit. Byl jsem zvědav, jestli bych dojel do San Juan a jak je to náročné. Nakonec jsem byl rad, že jsem spal kde jsem spal, cesta by byla zbytečně náročná a zase bych si neodpočnul. Cíl pro další den, byl jasný dostat se do Hontanas a tam najít levné ubytování. V Burgosu jsem nakoupil obídek a byl trochu zklamán, že jsem po cestě nezahlédl ani jedno grafity. Pouze přebarvená jména hloupých na všech sloupích, Španělé se docela snaží likvidovat tyto čmáranice, ale nevím co je horší, jestli bílý flek přes který sem tam něco prosvítá, nebo čmáranice. Nakupoval jsem v Burgosu v Lidlu a musim říct, že Nejlepší Lidl byl zatím ve Francii. 0,5 kg bedna kuskusu za 1e. Tady nemají prostě nic. Nakoupil jsem, našel si svoji klidnou lavičku v parku a všechno to sežral..... Překvapil mě bezďák s tvrdou bagetou, když šel k pitné vodě a bagetu si rozmočil, aby se dala jíst. Holt každý musí něco jist. Razítko jsem zde nesehnal, klasika projížděl jsem v domě siesty a bohužel ne všechny místa, jak jsem zjistil mají své razítko. Po Burgosu už to bylo co by kamenem dohodil, asi jen 30km, takže už jsem se těšil. Měl jsem dobrý čas, věděl jsem že ubytování nebude drahé a potřeboval jsem opravdu nutně vyprat. Možná bych dal ještě jeden den, ale musím brát ohledy i na ostatní. Aby za mnou nevznikla apokalypsa v podobě toxický nakažených poutníků, něco jako zombie apokalypsa ze Zdendových špinavých ponožek...?

Zde utnu své vyprávění a rozloučím se s vámi pohledem na noční Hontanas. Ale poprosím vás aby jste příspěvek dočetli, díky...

Pokud jste to dočetli, až sem... Mate můj obdiv... A chtěl bych vás poprosit o Like tohoto příspěvku, nebo lépe napsání komentu: dočetl jsem a sdílení prvního příspěvku který je připíchnutý na této stránce, aby se Adámkův příběh dostal mezi co největší počet lidi a my co jsme již něco věnovali si mohli říct, ano udělal jsem dobrou věc a někomu pomohl, protože tenhle příběh bude úspěšný...