Kompas mám po ruce a měsíc na cestu svítí

Sep 12, 2017

1 min read

Kompas mám po ruce a měsíc na cestu svítí les je napravo v močálu sou kytky Já jsem králem pyrenejským znám každý kmen i louku já jsem králem pyrenejským leč nepašuju imigranty

jsem pohledný blonďák ročník čtyriaosmdesat v kalhotách mám dělo ráže .......... neživím starý rodiče a v Černožicích holku za sebou tři Francouzsky, Japonce a Švéda když to dobře dopadne tak ve tři přejdu čáru ráno budu ve vatě a kalit ve španělským báru

Saint Jean Pied du Port dopadl, věci mě asi do zítra neuschnou, ale byla to zase úžasná cesta. 40km zase s tisícovým převýšením. Za posledních pět dní jsem nastoupal asi 6000metru a zítra do Pamplony mě bude čekat skoro 2900 metru výstup. Takže nožky budou z ocele a držte mě pěsti. Ale v Pamploně už mám domluvenou warmshowers, takže se moc těším na španělskou pohostinnost. Saint Jean Pied du Port mě přivítal spoustou turistů, ale začalo pršet a ulice se vyčistili a byla to nádhera. Stoupání na Berhantxu bylo výživné a pozdravy silničářů, kteří jeli z kopce byli povzbuzující. A když si vzpomenu na Olivierovo Bon courage, tak se jelo úplně samo. Nejhorší bylo, když začalo na vrchu pršet a deseti minutový sjezd v lijáku byl výživný, ale prostě to byla paráda... Je vidět, že už se těším do Španěl.

Dnes jsem dojedl výborné Pytlíkové rizoto z Itálie, dopřál si lahvinku slunné Francie, ikdyž poslední tři dny mě prší, ale jsem prostě ve svém živlu. Budou mě chybět Francouzi, ale vše jednou končí a něco nového začíná. Neskutečně se těším... Stal se ze mě oficiální poutník