Melancholické podzimní nálady

Aug 25, 2017

2 min read

Znáte takové melancholické podzimní nálady, kdy se vám nic nechce, vzpomínáte co bylo před pár dny a ... Tak to jsem měl přesně ve středu já. Rozloučení s Matteem proběhlo a já se vydal na další cestu "životem". Byl jsem zpruzelí, jako když vám funguje v televizi pouze šlágr a právě vás odstřihly od internetu, protože neplatíte...

Tak jsem si řekl, že si udělám radost a ubytují se v Monze. Motorističtí fanoušci jistě zbystřili a ano je to ta Monza. Večer už jsem na nic neměl náladu, tak jsem to zabalil poměrně brzy, ale ráno stalo za to...

Sice jsem se nedostal přímo na trať, ale do areálu ano a trochu jsem zase fotil... Monza je taky krásný obrovský park. Ne jenom závodní dráha... Co je důležité, sehnal jsem si mému srdci asi nejcennější razítko a to přímo z Monza okruhu.

Milan byl docela nudně moderní a ty jeho výškově budovy se ani nevešli do záběru. Na jednom z náměstí, mě zastavila slečna a prý jestli nejsem z České rep. Jsem si říkal, aha zahraniční zpravodajka z ČT. Nakonec se z ní vyklubalo, že jsem ji včera psal na warmshowers, ale že mě nestihla odpovědět. Byl jsem tak v šoku, že v tak velkém městě je vůbec možné takové setkání, že jsem slečnu až trochu odbil. No nic Razítka stejně neměla ona ani žádná instituce v Miláně, takže raději pryč... Čekalo mě totiž přes 60km rozpálenou italskou rovinkou. Měl jsem zase po dlouhé době domluvené spaní. Těšil jsem se o to vic, že slečna měla napsáno, že byla několikrát na iditarod. 34 stupňů ve stínu bylo opravdu (ne)příjemných. Poté co jsem dorazil jsme chvíli kecali a pak mě byla nabídnuta společná večeře. Takže bylo jasno...

Další příjemný zážitek z cesty a výborní hostitele. Přijel totiž ještě její přítel, aby mohli odjet na dva dny na trénink do hor (tour de Geants, 330km, ultra), ale zůstali a jeli až ráno....