Cíl co nejblíže Brscia

Aug 23, 2017

2 min read

19.5 cíl co nejblíže Brscia Ranní kávička a pohodička, když tu najednou oblohu osvítilo světlo, jako když si v noci rozsvítite na záchodě. Tak jsem věděl, že je zle. Všechno rychle naházel do brašen a rychle pryč. Příspěvek z pronásledování deštěm jsem tu již zveřejňoval, tak nebudu dávat stejné fotky. Při pronásledování jsem narazil na Kostel Il Cristo della Strada, taková samota uprostřed vinic s tím vysokým hubeným chlápkem (zase fota jsou již v jiných příspěvcích). Prý až se vrátím, tak budu vypadat podobně. Myslím,že ne pokud si neutrhnu od huby, ten jeden iontový nápoj denně. Každopádně, jsem to tam důkladně prošmejdil a při odpočívání pod střechou, protože začlo pršet, jsem si říkal, že je škoda, že tu nikdo není. Že by se mě hodilo další razítko do roadbooku. No a v tu chvíli, tam přijel správce a razítko bylo na světě. Déšť přestal a hurá k největšímu italskému jezeru Lago Di Garda. Ještě před tím, než jsem se tam,ale dostal mě krásné probudilo 10% stoupání. Sjezd k Lago Di Garda byl impozantní...

Po dni,kdy člověk dá " rekord" a nedá si ani sprchu, se tohle jezírko zdálo jako ideální pro očistu a pár tempiček. No a když už jsem byl zase v tom odpočívání, tak i kávička...přeci po obědová...

Z Garda už jsem více méně, kopíroval pláž jezera, teda, když to šlo protože spousta pláží je soukromých a vůbec se tam ani nedostane. Chtěl jsem se také kouknout do historického centra Sirmione, což je takový malý poloostrov úplně v jižní části jezera. Access denied / přístup zamítnut s kolem, ani když budu tlačit svého miláčka, tak v žádném případě ne. Když odtamtud vyjel cyklista, tak už jsem nechtěl dal pokračovat v rozhovoru, který nikam nevedl a Sirmione nechal za sebou, přece bych to nemohl udělat mému kolu, že bych ho o něco ochudil, nebo ano?

Cíl byl jasný co nejvíce se přiblížit Brescia a nechat za zády ty otravné jabloňové sady a vinice. 180km pořád stejná krajina, ještě když si na to vzpomenu teď, tak mě to budí ze sna. No trochu přehráním, ale rozhodně vám to nepřidá...

Vytipovali jsem si jezírka pojmenované F.I.S.P., dle strýčka G. to mají rybáři a je tam hospůdka. Takže cíl byl jasný, dojet ještě těch 30km a optat se zda není možné tam přespat a hlavně jedno točený 🍺. Dorazil jsem, tam a vše přesně podle mých představ, ale přespání není možné, že tam mají alarm, ale že můžu spát nad hospodou. Proč ne je to zadara. Prohodili jsme pár slov s jedinou členkou personálu, která uměla anglicky. Musím se přiznat, že to docela zabírá být profesionální dobrodruh. Dostal jsem k pivku ještě talíř proscuta a když se začla blížit bouřka, tak mě byla nabídnuta i garáž u domu na druhé straně kopce. Poznal jsem celou rodinku ochutnal jak chutná Sambuka v kávě a citron v pivě, no prostě paráda. Přívalový déšť a bouřka kropili veselé místo nad hospodou, kde jsem měl původně spát a já si užíval pohostinnosti bezva rodinky od jezera Franzoni (F.I.P.S.).